Zimní zahrady - konstrukce

Zimní zahrady
Zimní zahrady se těší velké oblibě a jsou stále častěji realizovány ať už u novostaveb, nebo rekonstrukcí rodinných domků.
Důvodů ke zbudování zimní zahrady je celá řada – zejména zisk nového prostoru, zvýšení kvality bydlení nebo možnost provozu stávající terasy či bazénu i v zimním období. V každém případě vznikne nové společenské centrum domu, kde se budou rádi setkávat jeho obyvatelé. Atraktivní prostory s nerušeným výhledem do zeleně jsou ideálním místem pro relaxaci i pohoštění návštěv; dostatek přirozeného světla umožňuje využít zimní zahradu i jako pracovnu.
Zimní zahrada může splnit vaše požadavky a očekávání jen při pečlivém zpracování projektu a kvalitní realizací odbornou firmou. Již ve fázi návrhu musíte učinit několik zásadních rozhodnutí, pozdější stavební úpravy jsou finančně náročné a často obtížně proveditelné. Je proto třeba zvážit využití zimní zahrady, od toho se odvíjí prostorová dispozice a začlenění ke zbývajícím prostorám domu, konstrukční materiál a jeho barevná úprava, energetická koncepce a také sladění s celkovým estetickým dojmem architektury domu.
Zimní zahrada jako efektní prosklená konstrukce umocňuje celkový estetický dojem architektury domu. (při vhodné volbě tvaru [obvzláště působivé jsou dvoupodlažní konstrukce], začlenění do celkové koncepce domu, správná volba barev a materiálů).

Prostorová dispozice
Zimní zahrada má být nejen atraktivní, ale především účelná a plnící požadavky uživatelů. Z funkčního hlediska lze rozlišit 3 zóny: odpočinková, průchozí a zóna vegetace (rostlin). Velikost a uspořádání jednotlivých zón vyplyne z plánovaného využití zimní zahrady: velikost odpočinkové zóny se odvíjí od rozložení stolu a sedacího nábytku; zóna vegetace je závislá na velikosti a prostorové náročnosti pěstovaných rostlin. Jelikož zimní zahrady jsou často navrženy jako průchozí do exteriéru, nesmí být zapomenuto na průchozí zónu, kam je soustředěn veškerý „provoz“ tak, aby nezasahoval do předchozích zón.
Zimní zahradu lze koncipovat jako samostatnou místnost, nebo volně navazující na obytné prostory domu. Druhá varianta klade nejmenší nároky na velikost zahrady – odpočinkovou zónu lze zřídit v navazující místnosti, aniž by došlo k odříznutí od přirozeného venkovního světla.

Konstrukční řešení
Jako materiál nosné konstrukce zimní zahrady se používá plast, hliník, dřevo a jejich kombinace. Výběr materiálu nelze provádět pouze na základě jeho ceny, ale je nutno vzít v úvahu další vlastnosti, například pevnostní, tepelně-izolační, estetické atd. 
Plastové profily mají příznivé pořizovací náklady, na druhou stranu vzhledem k nepříliš velké pevnosti plastu vyžadují ocelové výztuhy, které negativně ovlivňují tepelně-izolační vlastnosti. Rovněž velká teplotní roztažnost plastu jej předurčuje spíše pro menší zahrady.
Předností hliníkových systémů je velmi dobrá odolnost proti působení povětrnostních vlivů a velká únosnost – i při velkých rozpětích lze použít subtilní profily. Jelikož je hliník velmi dobrým tepelným vodičem, je nutné použít dělené profily s přerušenými tepelnými mosty. V neprospěch hliníku hovoří jeho ekologicky a energeticky náročná výroba a zpracování.
Dřevo je stoletími osvědčený konstrukční materiál a vzhledem ke své trvalé obnovitelnosti představuje materiál s velkou perspektivou do budoucna. Z dřevěné konstrukce přímo vyzařuje pohodová, klidná a útulná atmosféra. K dalším pozitivním vlastnostem dřeva patří tepelná izolace, kterou má ze všech konstrukčních materiálů prakticky nejlepší. V praxi se obvykle dává přednost vrstvenému dřevu lepenému odolnými a pevnými průmyslovými lepidly.
Lepené nosníky se vyznačují výbornou tvarovou stabilitou a umožňují realizovat i náročnější a rozměrnější konstrukce. 
Zajímavou variantou je kombinovaný systém dřevo-hliník. Dřevěná konstrukce zůstává v chráněném vnitřním prostoru zahrady a hliníkové profily slouží k upevnění skel a utěsnění celého systému. Uvedený profilový systém vhodně spojuje přednosti obou materiálů: na venkovní straně odolnost a bezúdržbovost hliníku, na straně vnitřní pak estetické a tepelně-izolační vlastnosti dřeva.

Mikroklima v zimní zahradě
Mikroklima v obytných prostorách je určováno především teplotou a vlhkostí vzduchu, do jisté míry pak také rychlostí proudění vzduchu. Mikroklima může být účinně regulováno třemi způsoby: vytápěním, větráním a ochranou proti slunci – stíněním.
U zahrady s celoročním provozem je důležité správně navržené vytápění a také dostatečná tepelná izolace; musíme ovšem počítat s většími tepelnými ztrátami než u běžného obvodového pláště. Naopak zahradu se sezónním provozem lze navrhnout jako nevytápěnou a v zimním období ji využít jako pasivní solární systém s tepelnými zisky a snížit tak náklady na vytápění objektu.
Větrání slouží kromě výměny vzduchu také k úpravě jeho teploty a vlhkosti; především v letním období je nutné odvádět přebytečné teplo a bránit přehřátí zimní zahrady. Větrání může být přirozené nebo nucené. Při správném tvaru zahrady a umístění větracích otvorů je díky vzniku komínového efektu přirozené větrání dostačující a není nutné instalovat elektricky poháněné ventilátory.
Důležitost stínění dokládá fakt, že i při intenzivní výměně vzduchu může v letním období teplota uvnitř zahrady vystoupat na 35-40 °C. Stínění je užitečné i v noci, kdy zabraňuje při zapnutém osvětlení nežádoucím pohledům zvenku. Technicky lze stínění zajistit vnějšími nebo vnitřními prvky, vnější se vyznačují vysokou účinností, ovšem vodící lišty mohou působit rušivě a celý systém je vystaven povětrnostním vlivům. K výhodám vnitřního stínění patří estetický vzhled vhodně doplňující interiér a nedotčený vnější vzhled zimní zahrady.